Velké dějiny malé školky
Jak vznikla Šárynka a pomáhala prošlapat cestu lesním školkám v Česku
Šárynka vznikla díky souhře několika událostí na přelomu let 2008 a 2009. Byla to doba, kdy se v Česku začínaly objevovat první rodičovské iniciativy hledající jinou podobu předškolního vzdělávání. Někteří rodiče nebyli spokojeni s tradičními mateřskými školami, jiní – jako v případě Šárynky – jednoduše nenašli ve státních školkách místo.
A tak začali vytvářet předškolní péči a vzdělávání pro své děti sami.
Pro úplné začátky českého hnutí lesních školek bylo typické velké dobrovolnické nadšení, chuť zkoušet nové věci a ochota hledat cesty, které tehdejší školský systém ještě vůbec neznal.
Právě z tohoto podhoubí vyrostla i Šárynka.
2008: Když není místo ve školce
Za vznikem Šárynky stojí především Kateřina Hodková.
Na podzim roku 2008 řešila situaci, kterou tehdy znala řada pražských rodin. Její tříletý syn Jáchym nebyl kvůli převisu zájemců přijat do státní mateřské školy, přestože jeho pětiletá sestra Agáta už do stejné školky chodila.
Pro Kateřinu to byl bezprostřední impuls začít hledat jiné řešení.
Myšlenka lesních mateřských škol pro ni přitom nebyla úplně nová. Poprvé se s nimi setkala už kolem roku 2005 v článcích časopisů Aperio a Respekt. V sousedním Německu tehdy lesní školky fungovaly už téměř dvacet let.
Představa byla překvapivě jednoduchá: děti nemusí většinu dne trávit uvnitř školní budovy. Jejich hlavním prostředím pro hru, poznávání a učení může být zahrada, louka a les.
2009: Nápad dostává konkrétní podobu
V lednu 2009 začala Kateřina oslovovat přátele a odborníky a postupně pro svůj nápad získala také svého manžela Tomáše Hodka, zakladatele organizace Ekodomov.
Pro školku se nabízelo mimořádné místo – přibližně dvouhektarový rodinný pozemek v pražské Podbabě, v údolí Šáreckého potoka. O jeho smysluplném využití rodina přemýšlela už řadu let.
Nepřímou roli v příběhu Šárynky sehrála také Emilka Strejčková, zakladatelka a dlouholetá ředitelka Toulcova dvora. Vzniku samotné Šárynky se nedožila, ale už dříve Tomáše Hodka povzbuzovala, aby rodinný pozemek využil právě ke vzdělávacím účelům.
Teď do sebe jednotlivé části příběhu začaly zapadat.
Od komunitního snu k dlouhodobě fungující školce
Kateřina si původně představovala Šárynku především jako komunitní projekt založený na spolupráci rodičů.
Tomáš se na věc díval trochu jinak. Zkušenosti například z mateřských center ukazovaly, že projekty založené výhradně na svépomoci rodičů často dobře fungují jen do chvíle, než děti zakladatelů odrostou. Pokud má podobná iniciativa přežít jednu generaci rodin, musí se postupně profesionalizovat.
Od počátku proto vnímal lesní školky jako možnou plnohodnotnou variantu předškolního vzdělávání v České republice. Rozhodl se proto vybudovat lesní školku, která bude splňovat veškeré vzdělávací parametry státem uznávaných školek, aby i lesní školky mohly čerpat státní podporu a byly pro rodiče běžnou variantou péče o předškolní děti.
Jenže české zákony tehdy nic podobného neznaly.
Zatímco v Německu mohla být skupina dětí trávící den v lese pod vedením pedagoga mateřskou školou, česká legislativa roku 2009 spojovala mateřskou školu především s budovou splňující přesně stanovené parametry.
Bylo proto nutné vytvořit jiný právní a organizační model.
Zrod Dětského klubu Šárynka
Tomáš Hodek navrhl koncept dětského klubu.
Jeho fungování bylo postaveno na smlouvě mezi provozovatelem a rodiči – členy klubu. Smlouva vymezovala péči o dítě poskytovanou pracovníky klubu a pravidla jeho fungování.
Tak vznikl Dětský klub Šárynka, inspirovaný principy zahraničních lesních mateřských škol, ale přizpůsobený tehdejším českým právním podmínkám.
Ukázalo se, že jde o model nejen životaschopný, ale také poměrně snadno přenositelný jinam. V dalších letech se podobnou cestou vydala řada dalších vznikajících lesních školek.
Pedagogické kořeny Šárynky
Od počátku bylo důležité, aby Šárynka nebyla jen místem, kde jsou děti celý den venku, ale aby měla promyšlenou vzdělávací koncepci.
Na jaře 2009 se odbornými garantkami projektu staly Kateřina Jančaříková, vysokoškolská pedagožka věnující se environmentální výchově a inovativním přístupům ve vzdělávání, a Tereza Vošahlíková, dnes Valkounová, která se v rámci doktorského studia na pedagogické fakultě zabývala fungováním lesních mateřských škol, zejména v Německu.
Významnou inspirací byla pro Kateřinu Hodkovou také waldorfská pedagogika. V březnu 2009 absolvovala čtrnáctidenní praxi v anglické waldorfské mateřské škole v rámci semináře waldorfské pedagogiky prvního sedmiletí, který tehdy studovala.
V začátcích pomohlo také sdílení zkušeností s Magdou Kapuciánovou, ředitelkou tehdy ještě klasické Mateřské školy Semínko na Toulcově dvoře, která výrazně pomohla s formulací vzdělávacích plánů a nastavením formálních procesů platných pro mateřské školy.
Jaro 2009: Přicházejí první rodiny
V květnu a červnu 2009 proběhly první dvě informační a náborové schůzky pro rodiče.
Ukázalo se, že o vznikající školku je zájem.
Teď bylo potřeba připravit místo, kde budou děti od září trávit své dny.
Léto 2009: Na zahradě vzniká Ekocentrum Ekodomov a vyrůstá jurta
Se vznikem dětského klubu je spojen také vznik Ekocentra Ekodomov. Inspirací bylo zejména fungování již existujících ekocenter Chaloupky a brněnské Lipky. Cílem bylo vytvořit komunitní prostor pro pěstování, trávení volného času i vzdělávání, kam se budou všichni rádi vracet.
Díky podpoře SFŽP ČR na projekt „Dětská zahrada Šárynka“ se podařilo na pozemek přivést vodu a elektřinu. Byl upraven terén a na podbabské zahradě vyrostla jurta, která se stala prvním zázemím Ekocentra a také Dětského klubu Šárynka.
Nedaleko vznikl suchý záchod postavený z místních materiálů – kamene a hlíny.
Na podzim následovaly další prvky, které postupně dotvářely charakter zahrady. Pod vedením tehdy začínajícího jednoho z prvních tuzemských „vrbičkářů“ Jiřího Recha vznikl vrbový plot, iglú, tunel, šnek a zástěna kompostu.
V následujícím roce přibyla také vytápěná maringotka, která dodnes slouží dětem mimo jiné k odpolednímu odpočinku.
Šárynka tak od počátku nevznikala jako hotový areál navržený u pracovního stolu. Rostla postupně spolu s dětmi, rodiči a průvodci.
Září 2009: Šárynka otevírá
V září 2009 začal Dětský klub Šárynka pravidelně fungovat.
Děti trávily většinu dne venku, vyrážely ze zahrady do okolí Šáreckého údolí a příroda se stala jejich hlavní hernou i učebnou.
Z dnešního pohledu může lesní školka působit jako běžná součást nabídky předškolního vzdělávání. V roce 2009 však Šárynka vstupovala do téměř neprobádaného prostoru.
Bylo potřeba vytvořit každodenní provoz, pedagogická pravidla, způsob komunikace s rodiči, bezpečnostní postupy i odpovědi na otázky úřadů.
A zároveň bylo potřeba vysvětlovat veřejnosti, že „lesní školka“ není místo, kde se pěstují stromky.
Šárynka formuje svoji tvář
První rok byl zcela zásadní, neboť se testovalo, co je v českých podmínkách pražského Šáreckého údolí možné. Neopomenutelnou roli zde sehrála první průvodkyně a vedoucí Linda Kubale. Linda využívala zkušenosti ze své školičky, kterou si založila na svém statku na Liberecku, a citlivě je spojovala s rytmem dne, týdne, měsíce a roku, který má své ukotvení ve waldorfské pedagogice.
Děti vedla společně se Sandrou Cabajovou, která jako montessori pedagožka obratně využívala přírodniny jako vzdělávací pomůcky. Podstatnou roli zde sehrávali rodiče, kteří podle svých možností a schopností spolupracovali a pomáhali všude, kde bylo potřeba.
První měsíce byla jurta bez podlahy a k topení se využívala naftová kamna. Pro rozšíření zázemí jsme před jurtu postavili mobilní altán.
Původní představa Lindy, že průvodci budou s dětmi připravovat obědy, byla brzy nahrazena zapojením rodičů do přípravy svačin a obědů. Chlad od země nás přiměl vybudovat v jurtě dřevěnou podlahu a pro zvýšení topného výkonu byla pořízena kamna na dřevo, jejichž komín byl vyveden přes stěnu jurty.
2010: Zkušenost Šárynky se začíná předávat dál
Praktické fungování Šárynky zajišťoval tým Ekodomova. Vedle každodenní práce s dětmi ale začal své zkušenosti předávat také lidem, kteří chtěli zakládat podobné projekty.
Tereza Valkounová zpracovávala zkušenosti zahraničních lesních mateřských škol a společně s vedením Šárynky je propojovala s praktickou zkušeností prvního roku provozu.
Vznikaly semináře ukazující na konkrétním příkladu Dětského klubu Šárynka, jak lze lesní školku v českých podmínkách založit a provozovat.
V květnu 2010 získaly vzdělávací programy Ekodomova věnované tématu lesních mateřských škol akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Šárynka tak už nebyla jen školkou pro jednu skupinu dětí. Začala se stávat také místem, odkud se zkušenosti s lesním předškolním vzděláváním šířily dál.
Z malé školky vzniká širší hnutí
Koncept dětských klubů se ukázal jako funkční.
Na různých místech České republiky začaly vznikat další lesní kluby a školky a počet lidí se zkušeností s tímto způsobem vzdělávání rychle rostl.
S rozvojem ale sílila také potřeba spolupráce, společných pravidel, vzdělávání pedagogů a především změny legislativy. Bylo zřejmé, že věnovat se naplno dětem a zároveň plně podporovat rozvoj nových klubů pracujících na principu lesních mateřských škol je nad síly týmu Ekodomova.
Na konci roku 2010 se tak pod vedením Terezy Valkounové v Mateřské škole Semínko na Toulcově dvoře zakládá Asociace lesních mateřských škol, dnes Elementy, která v roce 2011 zahajuje svoji činnost.
Začala nová etapa. Už nešlo jen o zakládání jednotlivých školek, ale také o to, zda český vzdělávací systém dokáže lesní mateřské školy přijmout jako legitimní formu předškolního vzdělávání.
Šárynka v médiích
S rostoucím zájmem o lesní školky přitahovala Šárynka také pozornost médií.
Novináře zajímalo všechno, co tehdy působilo neobvykle: děti v holínkách místo bačkor, suchý záchod, jurta, pobyt venku za deště, v zimě nebo při silných mrazech.
Postupně se ale mediální pozornost přesouvala od prvotního překvapení k hlubším otázkám: co dětem přináší každodenní pobyt venku, jak funguje volná hra, jak děti získávají samostatnost a jaký vztah mají díky každodenní zkušenosti k přírodě.
Šárynka se objevila například v České televizi, Českém rozhlase, Hospodářských novinách, iDNES, časopise Instinkt, Sedmá generace a řadě dalších médií.
Její příběh se tak stal součástí širší veřejné debaty o tom, jak může předškolní vzdělávání vypadat.
Cesta k uznání lesních mateřských škol
Po několik let fungovaly lesní kluby v jakémsi mezisvětě.
Bylo zřejmé, že poskytují předškolní vzdělávání, český právní systém je ale stále neuměl chápat jako mateřské školy v pravém slova smyslu.
Jedním z hlavních cílů vznikajícího hnutí lesních školek proto bylo změnit legislativu.
Díky dlouhodobé práci Asociace lesních mateřských škol a lidí zapojených do celého hnutí se nakonec podařilo lesní mateřské školy legislativně ukotvit v českém vzdělávacím systému.
Naplnila se tak i původní vize, která stála u zrodu Šárynky: aby lesní školky nebyly pouze alternativním rodičovským projektem, ale plnohodnotnou možností předškolního vzdělávání.
2018: Šárynka dostává mladší sestru
Po téměř deseti letech fungování přišla další velká změna.
Na podzim roku 2018 vyrostla na zahradě druhá, větší jurta a Dětský klub Šárynka se rozrostl o další třídu.
Na jedné zahradě tak začaly vyrůstat dvě skupiny dětí.
Původní jurta, která byla svědkem samotných začátků Šárynky, se najednou stala „malou jurtou“. Vedle ní stála její mladší a větší sestra.
2019: Deset let Šárynky a vznik Lesní mateřské školy
Rok 2019 byl pro Šárynku symbolický hned dvakrát.
Oslavila deset let své existence a zároveň se třída sídlící v původní malé jurtě z lesního klubu oficiálně proměnila v Lesní mateřskou školu Šárynka zapsanou v rejstříku škol a školských zařízení MŠMT.
Cesta, která začala deset let předtím hledáním způsobu, jak vůbec lesní školku v tehdejší české legislativě provozovat, se tím do značné míry uzavřela.
Myšlenka, která v roce 2009 působila jako experiment několika nadšených rodičů a pedagogů, se mezitím stala celorepublikovým hnutím.
V roce 2019 fungovalo v České republice již téměř 150 lesních klubů a lesních mateřských škol.
A příběh pokračuje
V průběhu let se mnohé změnilo.
Změnily se zákony. Přibyly nové školky. Vyrostly děti, které byly u úplných začátků Šárynky. Střídali se průvodci a přicházely nové rodiny.
Z původního experimentu vznikla profesionální lesní mateřská škola.
Ale podstata Šárynky zůstává překvapivě stejná.
Pořád je tu zahrada v Podbabě, Šárecký potok, jurty, maringotka, stromy, bláto, zvířata, práce, slavnosti a cesty do lesa.
Pořád tu děti tráví velkou část dne venku.
Pořád se učí především tím, že věci skutečně zažívají.
A pořád Šárynku netvoří jen děti a průvodci – pedagogové. Tvoří ji také rodiče a komunita lidí, kteří se o společné místo starají.
Všem dětem, průvodcům, rodičům a ostatním zúčastněným za tuto práci patří obrovské poděkování, neboť každý jednotlivec má svůj nezaměnitelný originální přínos bez kterého by Šárynka nebyla taková jaká je dnes.
Když Šárynka v roce 2009 začínala, bylo potřeba dokazovat, že školka bez klasické školní budovy může vůbec fungovat.
Dnes už tuto otázku klást nemusíme.
Šárynka je sama jednou z odpovědí.
