Lednové slavení

Slavení ve školce k velké radosti dětí s koncem vánočních prázdnin nekončí. Nový rok vítáme symbolickým zdobením novoročního proutku, který v minulosti sedláci zapichovali na okraj svých polí, aby si tak v nadcházejícím roce zajistili hojnou úrodu. Dělá se to tak: Na otrněnou větvičku nejlépe z trnky napícháme spolu s dětmi barevné papírky nebo odstřižky látek (tady skvěle využijete zbytky z jiných výtvarných činností), sušené ovoce a namočené luštěniny. Ozdobené větvičky dáme do džbánu a vytvoříme tak symbolickou novoroční dekoraci, která nahradí opadávající vánoční chvojí.

Prvních pár dní v novém roce věnujeme ve školce přípravě tradiční Tříkrálové slavností, během níž naposledy ožívá vánoční příběh „vylepšený“ o příchod Tří králů. Ale než se slavnosti dočkáme, vyrábíme společně jednoduché loutky představující postavy z Betléma, hrajeme s nimi divadlo a zpíváme koledy, které zazní i na tříkrálové slavnosti. Tématem těchto dní je také hvězda, která ukázala mudrcům z Východu Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi cestu do Betléma a nám (průsvitná, nalepená v okně) svítí na cestu do nového roku.

Bezprostředně před slavností upravujeme s dětmi v jurtě výzdobu a máme sdílecí kruh s otázkou Jaké přání nebo dar mám pro narozeného Ježíška?. V tento den také jíme tříkrálovou bábovku (obdoba tříkrálové vánočky), ve které je zapečená korunka (obdoba hrášku) pro náhodného nálezce, který bude mít štěstí po celý rok. Odpoledne, kdy by obvykle přišel čas jít domů, jsme tentokrát ve školce zůstali, abychom si společně užili slavnost s tříkrálovým divadlem v podání průvodců i rodičů.

Cesta vlny

Zima (a to zejména, když napadne sníh) je jako dělaná k tomu, abychom si ve školce (zachumlaní v teplých svetrech, šálách, čepicích a rukavicích) povídali o vlně. A to hlavně proto, že tu s jejími původci žijeme celý rok v těsném sousedství. Proto jsme naši cestu vlny začali tím, že jsme se vydali přímo za ovečkami, od nichž jsme si jí chtěli trochu vyprosit. Zkoušeli jsme je uplatit křížalami, ale nepochybně poznaly, o co nám jde, a do stříhání se moc nehrnuly. I přesto se nám nakonec podařilo ukořistit z jejich kožíšku alespoň symbolický chomáč.

Když jsme k němu přidali tašku ostříhané vlny, bylo i tak co zpracovávat. Vlnu jsme namáčeli a čistili ve vlažné mýdlové vodě, a pak jsme ji dali uschnout. Příští den jsme pokračovali tím, že jsme vypranou vlnu česali speciálními kartáči – kramplemi. U této činnosti vydržely děti překvapivě dlouho a vyčesaly celý košík vlny. Následně jsme se pustili do výroby obrázků z bílé a barevné vlny technikou mokrého plstění, s předškoláky jsme si vyzkoušeli suché plstění jehlou a uplstili jsme si andělku.

Na Hromnice

Koncem ledna se pomalu přiblížily Hromnice, nejvyšší čas pustit se do výroby svíček. Letos jsme zvolili techniku máčení, což byla zkouška trpělivosti, jemnosti a opatrné práce s teplým voňavým voskem. Děti to krásně zvládly a moc je to bavilo. Odpoledne jsme si venku udělali oheň a každý z nás své svíčce vdechl ochranné kouzlo, aby od něj odvrátila vše špatné, o co ji požádá. Taková hromnička na míru.

V příštích dnech jsme si povídali o Hromnicích jako o svátku světla a ohně. Světlo a oheň patřily od pradávna k symbolům spojeným s představou boje dobra a zla. Ve sdílecím kruhu jsme si povídali na téma Čeho se bojím a co mi pomáhá strach překonat a připomínali jsme si, že svíčky vysvěcené na Hromnice mají ochrannou moc – doprovázejí umírající na cestě do věčnosti a rozsvěcí se při bouřce, aby ochránily dům před bleskem. Abychom zajistili, že budou opravdu fungovat, vydali jsme se do kláštera svíčky požehnat. Společně jsme si zazpívali písně a dostali jsme bábovku a čaj.