Zveřejněno 2. 2. 2020

Kompostování se pro děti z lesní školky Šárynka stalo něčím tak běžným a přirozeným jako je hra.

Nejstarší lesní školka v Čechách Šárynka dostala před třemi lety na podzim sestřičku: V Šáreckém údolí tak stojí vedle sebe dvě jurty podobné velkým bílým houbám. Jedna se urodila pod ztepilým smrkem, druhá pod bezinkou. Obklopuje je přírodní permakulturní zahrada, v níž najdete vyvýšené záhony organizované na principu čtverečkové zahrádky, bylinkovou spirálu, vrbičkové stavby a samozřejmě herní prvky, které nesmějí v žádné lesní školce chybět: Stromy k lezení se zavěšeným lanem na houpání, blátivou kuchyňku, bahnitý kopeček, pískoviště a také zvířátka – ovce, morčata, slepice a králíčky. Při bližším pohledu ale zjistíte, že se tato zahrada od ostatních podobných v něčem viditelně liší. Není to náhoda a souvisí to s dalším tématem, kterému se zřizovatel školky – spolek Ekodomov – dlouhodobě věnuje. S kompostováním. Zdejší pozemek totiž zároveň funguje jako testovací laboratoř, takže jsou tu všude rozestavěné různé druhy kompostérů a v nich materiál v různém stupni rozkladu. Třídění odpadů je v obou třídách lesní školky samozřejmostí, bioodpad se zpracovává různě. Původní třída používá kompostér JeRy (rozuměj Je Rychlý), který pochází ze zdejší dílny. Výhodou zahradního kompostéru vyrobeného z modřínového dřeva je vestavěné okénko, díky němuž mohou děti pozorovat v přímém přenosu práci žížal, chvostoskoků, hlístic a dalších rozkladačů uvnitř kompostu. „Nová“ třída dostala do správy jiný model – dvoukomorový zateplený kompostér Jora, který se nejčastěji používá pro komunitní kompostování ve městě. Je to vlastně velký otočný buben na komářích nohách. Díky zateplení v zimě nehibernuje a díky otáčení (které s oblibou provádějí děti) se v něm materiál pravidelně promíchává a provzdušňuje. Třídění odpadu ve školce je samozřejmou součástí denní rutiny. V jurtě jsou k dispozici koše na třídění plastu, papíru a skla. Kromě toho je tu kovové vědro, do kterého se vyhazuje popel z kamen a končí tu také odřezky z ovoce a zeleniny, ohryzky… Děti jsou zvyklé, že kromě pravidelného krmení zvířátek je potřeba živit i kompost. Odmalička se učí, co na kompost patří a co ne. Také vědí, že je potřeba házet do té správné (stužkou označené) komory, a po každém krmení je dobré bubnem zatočit, aby se všechno jídlo v břiše kompostéru dobře promíchalo. Do kompostéru přispívají i rodiče z domácích zdrojů. Většina rodin, které nemají zahradu, vítá, že může vytříděný biomateriál přinést do školky. Samotný proces kompostování se na první pohled může zdát málo akční, jeho nejpodstatnější část totiž probíhá relativně dlouho, v temnu a v klidu. Zato společná práce kolem třídění odpadu, pozorování rozkladačů, péče o správné složení materiálu, jeho promíchávání a následné využití při pěstování, děti baví. Nejdřív nás pozorují, potom chtějí pomáhat a následně jim všechno, co s kompostováním souvisí, připadá přirozené a samozřejmé. Kdykoliv později v životě snědí jablko, budou automaticky hledat kompost, kam by mohly vyhodit ohryzek.

Článek vyšel v časopise Mrkvička 1/2019